Příběh tohoto obchůdku

Vítejte v obchůdku Od Boženky.

Zajímá Vás, jak tento eshop vznikl, kdo za ním stojí a kdo šije všechny oblečky? Pokud ano, klikli jste na správný odkaz. Pokud ne, nic se neděje. Zkuste se vrátit šipkou zpět nebo kliknout jinam.

Krátká verze pro ty, kterým už se začíná probouzet dítě nebo drží jinou s rodičovstvím spojenou pohotovost

V tomto obchůdku najdete oblečení a doplňky pro malé božany a božanky od kolébky až po předškolní věk. Vše je šité mnou - Boženkou (Odtud název, protože jinak mi nikdo neřekne. Asi, že na "Boženu" jsem příliš drobná.) Pro lepší představu si můžete výše prohlédnout vzácnou fotku mne, focenou mnou z ideálního úhlu v den, kdy jsem měla naspáno hodně hodin a povedl se mi makeup. Ale jelikož jsou takovéto dny vzácné, na ulici byste mě v běžný den podle ní stejně nepoznali. Jsem totiž běžná maminka dvou malých holčiček, které věčně překypují nadmírou energie, která lidem v jejich blízkosti zoufale schází. A právě tyto dvě moje malé testerky léty ověřily pohodlnost a střih většiny zde nabízených kousků a stály za zrodem všech mých tvůrčích procesů rodících se nad šicím strojem.

To je tedy ta kratší verze. 

Dlouhá verze pro milovníky slohových prací

Šití a obecně tvořivá činnost mě bavila od mala, ale ve větší míře jsem se k šití dostala až na rodičovské dovolené, když jsem nemohla pro první dceru sehnat pohodlné legínky. No ano, jedny legínky byly spoustěčem všeho.

Všechny zakoupené legínky jsem totiž po vyzkoušení vracela zpět. Byly na její plnější lýtka úzké, nenavlékla je nebo ji tlačila guma na miminkovském bříšku, které prostě miminka většinou mají větší a dcera nebyla výjimkou. Když jsem koupila větší velikost, tak sice sedly, ale byly zase příliš dlouhé. A když už jsem konečně někde našla kousek, který seděl, byl rychlostí blesku vyprodaný. A tak mě nakonec napadlo koupit si látku a zkusit je ušít sama.

Po několika pokusech se nakonec zadařilo ušít kousek, který ji krásně sedl a hlavně byl pohodlný. K legínkám přibyly tepláčky, šatičky, čepičky ... a jak rostla dcera, přidávala jsem větší velikosti a vše rostlo s ní. Pak se narodila druhá dcera, která se zvuku šicího stroje nikdy nebála, protože ho slýchávala pravidelně ještě, když byla v bříšku. A tak se šilo pro dvě. K prvnímu šicímu stroji přibyl druhý, pak třetí. Pak se přidalo šití pro děti kamarádek, známých a občas jsem s dvěma malými breberkami doma nestíhala. No spíš většinou. Dnes je z toho tento maličký eshop, který se snad časem rozroste a já jsem ráda, že moje první dcera měla jako miminko lýtka, jaká měla, jinak bych se k šití možná v takové míře už nikdy nevrátila.

Jelikož vše šiji sama, jedná se opravdu o originální kousky vyrobené v malém množství, kolikrát ušiju od něčeho opravdu jen jeden kus. (Ono to zatím s dvěma malými dětmi ani ve větším nejde.) No šití těch jedinečných originálních kousků si většinou také nejvíce užívám a pokud Vám padne do oka něco, co už není dostupné, moc ráda to pro Vás ušiju, když to bude s dostupností použitých materiálů možné.

Ne vždy to bylo jednoduché, málo co vyšlo napoprvé. Někdy člověk strávil půl dne nad něčím, co nakonec nesedělo a v duchu si nadával, že radši měl vzácný čas, kdy měl hlídání pro děti, trávit s kávou na gauči nebo třeba pucováním koupelny, místo u šicího stroje. No po prvotním vyvztekání se sama na sebe jsem stejně nakonec znovu za ten šicí stroj sedla a zkusila to jinak, dokud se to nepovedlo. Zde by mohl být vlastně i vhodný prostor pro poděkování mému manželovi. Protože čas, kdy se on věnuje našim dětem, většinou využívám k šití nových kousků. A nebýt toho, že je jedním z těch tatínků, kteří se dětem opravdu věnují a tráví s nimi hodně času, mně by toho času na šití opravdu moc nezbývalo.

Tento eshop jsem dohromady zakládala přesně rok. Původní plán byl otevřít ho před rokem. Ale znáte to, rodiče plánují, děti se smějí. Mezitím do toho stoupilo nespočet zmařených plánů, spousta "nečekaně" nečekaných dětských nemocí, odpadlých hlídání. Dní, kdy si člověk řekl, že se tomu bude věnovat večer, až děti usnou, jenže pak usnul s nimi. Naštěstí jsem spíš sova než ranní ptáče, takže co se nestihne přes den, stihne se v noci. Jen musíte pak s nesdolnou silou ustát nátlak únavy ráno, když si dítě řekne, dnes si přivstanu. No lepší splnit cíl později, než to vzdát úplně.

Dnes už jedna dcera chodí do školky, zatímco ta druhá kolem mě doma ještě pobíhá. Radši než kostičky, si skládá na sebe různé barevné špulky nití, do šuplíku mi místo nich schovává panáčky a občas ji musím od šicího stroje odhánět, protože by mi nejradši při šití seděla na klíně a sledovala vše zblízka. No a ta starší, když měli ve školce namalovat, čím chtějí být, až vyrostou, namalovala mě u šicího stroje s tím, že chce být švadlenka jako maminka. Takže ze spousty proher nakonec vzešly a doufám, že ještě vzejdou, ty nejkrásnější výhry.

Naše dvě malé breberky a profi testerky:

A tady reálnější verze toho, jak obvykle vypadám. Obrázek dcery ze školky, který mi asi ze všech obrázků, které kdy namalovala, a že ona malovat umí, udělal tu největší radost: